Něco o mně: V Praze, 20.4.2016 Pro některé z vás připojuji pár řádků ze života. Narodila jsem se v roce 1963 v moravském Hodoníně. Rodiče mi dali jméno Marie. Hned jsem se rozplakala, jenže mi to nebylo nic platné. Jistě víte, jak rodiče novorozeneckému vzdoru rozumí. Samozřejmě mne nakrmili, ale jméno už nezměnili. V dětství jsem si s oblibou dávala jiná jména, převážně indiánská. Hladila moji dobrodružnou duši a lépe mi zněla. Třeba taková „Stříbrná liška“ je krásná, ne? Těžko byste si jako dítě představili vypelichanou a zbědovanou lišku. Zkrátka, měnila jsem si jména podle potřeby a těmto „malým“ radostem jsem zůstala dodnes věrná. Jako každé dítě jsem milovala pohádky a seriály. Později oblíbené westerny, indiánky, detektivky, komedie, horory i scifi. Spisovatelské ambice jsem nikdy neměla. Ovšem různé příběhy jsem žila v představách a děj jsem ráda kreslila. Představivost a obdiv ke knihám, filmové a animační tvorbě, pohyblivým figurkám, či výtvarnému umění mi zůstaly dodnes. V skrytu duše jsem si přála být návrhářkou, jenže realita moje sny změnila. Rodiče mi s třídním učitelem vybrali SPŠ stavební, kterou jsem úspěšně dokončila. Po škole jsem měla problém najít v oboru uplatnění. Doplnila jsem si ekonomické vzdělání, které mne živí už 30 let. Z Moravy jsem odešla za prací do Prahy, která se stala mým druhým domovem. Čas utekl neskutečně rychle. Děti vyrostly, odešly a žijí své životy. Čas mi přinesl vzpomínky na pohádky, včetně těch vlastních, které skončily zapomenuté někde v „šuplíku“.

Jednou jsem se při prohlížení obrázků na netu vrátila do dětství a začala jsem psát vlastní pohádku. Z počátku nejasný příběh začal dostávat jasnější obrysy. Až později jsem pochopila, co je to tvůrčí zapálení, když umělec tvoří v euforii pod vlivem inspirační vlny něco zajímavého. Tak jsem krok za krokem vymyslela základní dějovou osnovu Příběhů dávných věků (PDV). Počáteční období bylo takovým „plácáním se ve vodě“, přípravou na pozdější „tvůrčí vlnu“, kdy mne psaní začalo bavit. O vánočním adventu mi přišly jiné náměty, které se ovšem do PDV nehodily. Tak jsem „paradoxně“ jako první napsala Vánoční pohádky. Sérii PDV jsem dokončila později, stejně jako všechny ilustrace.

Pohádky chápu jako zvláštní druh umění, které zábavným způsobem formuje a ovlivňuje duši čtenáře či diváka. Skrze fantazii, dějové zápletky, magii a kouzla dítě poznává základní principy dobra a zla, etické zásady, ale rozlišuje i pozitivní a negativní postavy. Poznává sílu přírody, přátelství, lásky, či věrnost a oddanost zvířat. Zážitky pohádkových hrdinů ovlivňují naše pocity, myšlenky a emoce. Spolu s nimi prožíváme zklamání, odvahu, lásku, prohru i vítězství. Když nás nějaké dílo takzvaně „chytne za srdce“, smějeme se nebo pláčeme. Zážitky, které nás hluboce zasáhnou, nezapomínáme. Víte proč? Protože naše srdce jsou stvořená pro radost, abychom milovali a poznávali život takový, jaký je. Srdce bez emocí nežije a smutkem chřadne. Takový člověk žije život automatického robota. Aby nenastala doba, kdy z lidí budou jen nudní roboti, smějte se, plačte a užívejte si života, ale hlavně sdílejte své zážitky s ostatními. Pokud vám knihy přinesou radost a potěšení, budu tomu upřímně ráda.

Plánů do budoucna mám spoustu, jenže poslední tři roky bojuji s různými zdravotními problémy, tak nevím, co z plánů zrealizuji. Letos jsem finálně dokončila 4 knihy, které doufám potěší všechny příznivce pohádek, magie, romantiky a dobrodružství. Všem čtenářům přeji hezké zážitky, ale hlavně zdraví a báječné přátele.

Mary.

ikonka GTPR, S-rank a Jyxorank