....…„Otevři naši moudrou knihu, ať se dozvíme, jak nového vladaře správně najdeme,“ nedočkavě na něj naléhal král. Královna netrpělivost svého chotě po letech znala, a tak se jen usmívala. „Jistě nám Větrná Prabába poradí, drahoušku. Tak, jako mnohokráte.“

Hvězdopravec měl vzácnou knihu připravenou na stolním podstavci. Zajímala ho historie předků, proto ji ve volném čase studoval. Nahoře měla zlatý nápis: „Otevři mne“ a dole bylo zlatým písmem napsáno: „Moudrosti Větrné Prabáby.“ Kniha obsahovala úplně vše. Taky to byl pořádně velký a tlustý svazek, který hvězdopravec chránil jako oko v hlavě před poškozením.

„Tak vyhledáme rady, jak najít toho nejmoudřejšího panovníka,“ povídá hvězdopravec, listujíce v objemné knize.

„Á tady to máme, pane králi. Kniha praví, že následníkem trůnu může být jen větrňánek, jehož kvality budou ověřeny mnoha zkouškami, které on jediný zvládne. Tak se pozná mezi všemi nový správce a král.

„Aha. To je ale velmi moudrá kniha. Takže dáme vyhlásit, že hledáme nového krále a kdo se přihlásí, toho prověříme. Souhlasíte s tímto řešením, hvězdopravče?“ povídá král.

„Kniha nám, pane králi, radí už tisíce let. Její moudrost je ověřená. Nemám o jejích metodách a radách žádné pochybnosti,“ souhlasně potvrdil hvězdopravec.

Parametry:

Žánr:

Autor:

Ilustrace:

Nakladatel: 

Náklad:

Tisk:

Vazba:

Data:

ISBN:   

Cena:

pohádky, dobrodružství,

romantika, příběhy, beletrie

pro děti a mládež od 8 let

Mališová Marie

Mališová Marie

Mališová Marie - AME

500 ks, 1. vydání, 2016

Tisk Pětka, s.r.o., Praha

V4, brožovaná, šitá

formát A5/ 144 stran/

barevné ilustrace 52 x

978-80-906244-2-9

219,-Kč

Knihu můžete zakoupit v záložce E-shopu přes Objednávku

„Pověz mi, hvězdopravče, jsi moudrý a vzdělaný, ve hvězdách se vyznáš. Vědí hvězdy, který z našich větrňánků je nejvhodnější? Tedy, ehm, jaksi, už naše hvězdy vědí, který větrňánek bude králem? No víš, pokud je pravda, co tvrdíš, že ve hvězdách jsou všechny informace zapsané, zda tedy, ehm, hvězdy už znají jeho jméno. Podívej se přeci na oblohu. Na mě hledět nemusíš. Zjisti a pověz nám jeho jméno. Náramně by to ulehčilo situaci a ulevilo by se nám. Viď, moje drahá?“ pobídl král hvězdopravce, aby prověřil jeho znalosti.

„Jak jsi moudrý, králi. Jen, zda se hvězdám dá věřit, drahoušku. Zůstaňme, prosím, raději u těch zkoušek. Když nám hvězdopravec řekne jméno, ponecháme si ho v tajnosti pro sebe. Po zkouškách uvidíme, zda hvězdy měly pravdu nebo se mýlily,“ navrhla královna.

„Dobře pravíš, moje milá holubičko. Tak co, hvězdopravče, vidíš ve hvězdách nějaké konkrétní jméno nebo hvězdy mlčí?“

„Vaše výsosti, konkrétní jméno ve hvězdách není. Mohu však udělat z konstelací pozorování a na jejich základě zjistit, kdo …

...................

„Co se to dnes děje, královno?“ povídá starý král, kterého po ránu hluk pod okny probudil. „Pro pána krále,“ povídá, když spatřil z okna ložnice nádvoří přeplněné větrňánky.

„Ach královno, to jsme tomu dali.   Neudělali jsme nějakou chybu? Podívej se z okna a uvidíš, kolik uchazečů si troufá zaujmout místo královské,“ a krále ty zástupy dole najednou tak pobavily, že se smál, až se za břicho popadal. Starou královnu situace rozesmála také. Pod okny byli všichni větrňánkové i s dětmi!

„To je ale svízelná situace. Jak z ní ven? Když neuděláme zkoušky, …

…………..............

…Přes noc jí přišel podivný sen. Ocitla se ve sklepení, kde bylo mnoho sudů. U jednoho velkého stál král. V ruce držel královské žezlo a ve druhé pohár plný nejlepší medoviny. Spokojeně se na královnu usmíval. U sudu se najednou objevila malá víla. Na hlavě měla drobný květinový zvoneček a pod ním malá tykadla. Měla barevné šaty a celá zářila. Poletovala kolem sudu s medovinou sem a tam, třepetala křidélky a hůlkou ukazovala královně na otvor v sudu. Sletěla o něco níže a usadila se rovnou na vršek královského žezla, které veselý král svíral v ruce. Usmála se na královnu a hůlkou ťukla o žezlo, až z něj jiskřičky odletěly. Pak znovu vzlétla a hůlkou klepla o hořejší uzávěr. To zopakovala u sudu s medovinou několikráte, až se královna ze snu probudila. Byla noc, na nebi svítily hvězdy, a zvonečková víla nikde nebyla. Byl to.....…

„Co se to dnes s Chokem děje?“ byl z něj král překvapený. „Vypadá to, pánové, že i král musí někdy poslechnout umíněného psa. Snad nahoře zahlédl nějakou lišku a teď po ní slídí,“ domníval se. „Nemohu nechat Choka samotného. Vrátím se pro něj. Jestli chcete, jeďte podle plánu dál nebo mne, přátelé, následujte,“ rozloučil se, otáčeje koně zpátky. Chok mezitím vyběhl nahoru. Na místě ho už JuviMil nenašel a na zavolání nereagoval. Vzhledem ke strmému terénu nechal král koně u cesty a vydal se pěšky vzhůru proti toku. Jeho dva přátelé se z obav o jeho bezpečí vydali za ním. Skála byla strmá, kluzká a vysoká. Všichni tři pomalu stoupali vzhůru podél toku. Nahoře na chvíli zahlédli černého psa, jak vrtí ocasem. Na volání nereagoval a zase zmizel z dohledu. Po výstupu dosáhli první náhorní plošiny, na které dříve Choka viděli. Strmý výstup je rozehřál. Jenže Chok je zdravil štěkotem ze skály o patro výše.

„No pánové,“ povídá Olach „budeme ho dál honit? Hora je ohromně vysoká. Pokud se Chok nevrátí, polezeme nahoru celý den. Nechápu, kudy běžel,“ povídá Olach.

„Půjdu dál. Chcete-li jít se mnou, budu rád. Nemohu Choka opustit. Takhle se normálně nechová. Zřejmě něco neobvyklého vyčenichal,“ myslel král podle psí umíněnosti.

„Alespoň konečně prozkoumáme hory z této strany. Výstup nám prospěje, pánové,“ řekl už smířeně Juba, následujíce ve výstupu krále.

Všichni tři pokračovali ve výstupu. Horský přítok poskakoval vesele po skále dolů, nedbaje upocených hostů. Když dorazili na druhou plošinu, odkud na ně Chok štěkal, spatřili horské jezírko, ze kterého přítok pramenil. Jezírko napájel krásný vodopád, padající ze skalní plošiny vysoko nad nimi. Větrňánkové byli překvapeni, jaké kouzelné místo v těžce přístupných skalách Dešťová hora ukrývala. Obdivně se podivili tomu kouzelnému místu.  Spatřili kozy a kamzíky, jak pili z průzračně čistého jezírka. Z objevu je vyrušil psí štěkot. Vystrašená zvířata se okamžitě rozprchla do všech stran. Chok příchozí vyhlížel ze skalní plošiny nad nimi a na přivolání se zuřivě rozštěkal.

„Co si to dnes vymyslel. Skoro to vypadá, že na vás nahoře čeká, můj králi,“ povídá Olach.

„Pojďme, přátelé. Výstup nahoru ještě zvládneme. Chok zřejmě vyčenichal nějakou stopu,“ a král pohledem hledal nejschůdnější cestu. Olach s Jubou se na sebe podívali, nevěřícně kroutili hlavami, ale přesto ho následovali ve výstupu. Vlhká skála se majestátně a strmě vypínala do výše. Výstup byl o to nebezpečnější. Podivili se, že Chok takový těžký terén vyběhl. Když konečně vylezli nahoru, ………………

…Král viděl, jak se čarodějnici rozšířily zorničky při vyslovení slibu o Zökově prstenu. V tu chvíli měla oči pronikavě zelené jako dravá kočka. „Prsten bude jistě výjimečný,“ usoudil a vědmě podmínku slíbil.

„Můžeš se na mne spolehnout. Jakmile čaroděje přemůžu, sundám mu prsten a přinesu ti ho. Platí moje královské slovo. Jen mi pomoz a prozraď mi tajemství kletby,“ neustupoval král.

„Buď trpělivý, králi. Prsten je velmi vzácný. Na světě je k mání jen jeden kus a ten má čaroděj,“ váhala ještě.

„Slibuji na svou čest, že ti ho přinesu. Teď mi poraď, jak na něj,“ sliboval.

.......................

Zuřivě a hbitě se pohybovaly prostorem a v letu neustále zběsile útočily. Na pomoc jim přiběhl z temného prostoru Chok. Juba se oháněl mečem, jak nejlépe dovedl. Ovšem když příšeře usekl ruku nebo nohu, narostla jí hned končetina nová. Společně se bránili statečně, opíraje se zády o skálu. Polochlupaté příšery dorážely dál a z ostrých mečů strach neměly. Ubránit se jejich tesákům a drápům, mířících na hrdla našich hrdinů, bylo víc a více obtížnější. Useknuté ruce a nohy se na zemi chvíli zmítaly, ale pak zůstaly za sykotu neznámého plynu svraštěné a nehybné. Příšery ale měly energie stále dost a pružné ruce a nohy, kterými se při letu odrážely od skály, jim zase narostly. Našim hrdinům pomalu docházela v boji síla.

………………

Chodba se svažovala více a více dolů, do samotného středu neproniknutelné, pevné hory. Občas se rozšířila do většího prostoru, jenž vyhloubila zřejmě spodní voda. Oba museli někdy přebrodit jezírka, aby mohli pokračovat dál. Chok jezírko přeplaval.  Když vylezl, setřásl ze sebe vodu do všech stran. Nic příjemného je uvnitř skal nečekalo, ale překážky zdolali a šli dál. V záludném labyrintu chodeb už nevnímali, jak dlouho v podzemí jsou. Zda jeden, dva či tři dny. Jestli je den či noc a zásoby jídla už také neměli. Zoufalí ze situace váhali, zda mají pokračovat dál ještě do větší hloubky. Když už ztráceli naději, narazili najednou na něco, co připomínalo dveře se železnou závorou. Juba na věc před nimi posvítil mihotavým zbytkem světla z uhasínající louče. Záře prozradila dveře, jistě staré, neboť vlhkost a zub času je dokonale ukryl v reliéfu skály. Bylo zřejmé, že vchod nikdo dlouho nepoužil. Zda dveře vedly do čarodějova paláce nebo jinam, to netušili. Chok, jindy poskakující, se zklidnil a tiše před vchodem vrčel.

„Zřejmě jsme u cíle naší cesty,“ povídá král a očima si společnou myšlenku s Jubou potvrdili. „Budeme mít konečně práci. Snad se nám podaří zneškodnit čaroděje a vymámit z něj kouzelnou formuli,“ řekl král. „Pamatuj, Jubo. Za každou cenu musíme z podzemí Zöka vytáhnout ven na světlo. Jen tak oslabíme jeho sílu, pak už nebude kouzlit a škodit.“

„Jak jsem slíbil, králi. Na mne se můžeš spolehnout. Nebojím se jeho kouzel a čar……

……………….

Knihu můžete zakoupit

v záložce E-shopu

přes

Objednávku

„Není lehké zvítězit nad čarodějem. Budeš muset použít své schopnosti, štěstí, ale nejen to. Povím Ti prastarý příběh, co mi o Zökovi prozradila křišťálová koule,“ povídá vědma…...........

Příběhy dávných věků I. - III. díl

Ukázky na Youtube III. Díl

https://www.youtube.com/watch?v=bkkY-3wyG54

Ukázky na Youtube III. Díl

https://www.youtube.com/watch?v=bkkY-3wyG54