Ukázky z 1. pohádky: Vyprávím Vám příběh první, co se dávno stal. Kdo už ho slyšel, ať ho předá dál. V zemi daleké, za devatero řekami a devatero horami, se v rodině chudého rybáře narodilo zdravé děvčátko. Na svět přišlo v době, kdy udeřila tuhá zima. Z nebe ten den padal neustále hustý sníh. Rybářova chalupa u jezera zapadla celá pod bílou pokrývku. Jedna sněhová vločka padala za druhou, a studený vítr skučel a házel husté chuchvalce sněhu na všechno, co mu stálo v cestě. Nikdo nevycházel ven, neboť zima byla vlezlá a přes sněžení nebylo vidět cestu. „Venku se dnes čerti žení,“ povzdechl si rybář, ale hned ožil, když se děvčátko konečně narodilo. S ženou ho pojmenovali po sněhových vločkách na Soniu, neboť měla kůži bílou jako sníh. Byla již čtvrtým rybářovým dítětem, ale prvním děvčetem. …………………………………………. Jak se blížily Vánoce, napsala maminka seznam věcí, které bylo třeba ve městě nakoupit. Jelikož čekala další děťátko, dala seznam Soni a poslala ji za bratry do města s ošatkou cukroví. Společně s bratry se procházeli městem a prohlíželi si rozzářená okna. Někde je zdobily věnce, jinde zase sladké perníky či rozžaté svícny. Večer z té krásy nemohli usnout. Schoulili se k sobě na slaměnou matraci a snili své sny. Tu noc mezi sněhovými vločkami tančilo také Štěstí s Láskou. Štěstí si hned všimlo pracovité holčičky. Jak usnula, řeklo: „Tahle si mne zaslouží,“ a něžně ji objalo, aby ji krok za krokem vedlo ke štěstí. Soni přineslo krásný sen. Na sobě měla nové šaty, zrovna ty hedvábné růžové, co všichni obdivovali ve výloze u krejčího. Ocitla se na bále, kde tančilo mnoho krásných princů a princezen. Nikde nebyla bída. Všichni byli šťastní a spokojení. Sonia se z toho krásného snu ani nechtěla vzbudit. Ale bratři museli ráno do práce. Sonia se s nimi rozloučila a šla do krámku nakoupit, co maminka poručila. S nákupem spěchala cestou k jezeru domů. ............................................. Cestu znala dobře, ale nyní byla hodně náročná. Celou noc i den totiž padal sníh a cesta byla vysoko zavátá sněhem. Sonia se prodírala přes závěje pomalu. Občas se zastavila, aby načerpala sílu, a pak šla odhodlaně dál. Na obloze už začínaly vycházet první hvězdy, ale Sonia měla ještě kus cesty před sebou. Věděla, že dny jsou v zimě krátké a za chvíli oblohu pokryje temná noc. Jenže prudký a chladný vítr foukal dál. Přes zmrzlé líce si ovázala šál a pohlédla nahoru, na třpytící se hvězdy. Posteskla si: „Jak krásně se třpytíte, moje drahé sestřičky. A jaké máte krásné stříbrné oblečky. Vám jistě není zima, moje milované. Ó, kéž byste mi pomohly,“ požádala, neboť z chladu ji opouštěly síly. V tu chvíli na okraji lesa spatřila pohyb. Polekala se, neboť se bála divokých šelem, které už několik pocestných roztrhaly. Za chvíli zjistila, že nejde o vlky ani medvěda, ale že k ní běží statný a vysoký jelen. Z okraje lesa opustil stádo laní. Hleděly na něj, jak k ní přes závěje běží. Když byl docela blízko, spatřila Sonia jeho krásné milé oči. Upřeně na ni hleděly a říkaly: „Neboj se, Sonio. My zvířata poznáme, kdo má dobré srdce. Staráš se dobře o své bratry. Tvoje sestry nahoře mi pošeptaly, že potřebuješ pomoci. Vyskoč si na mne, pevně se drž a já tě odnesu domů.“ Sonia na něj vyskočila, objala ho kolem krku, přitiskla se k horkému tělu a nechala se unášet jeho silou přes mohutné závěje. Netrvalo dlouho a oba stáli před rybářovou chalupou. Sonia se s jelenem rozloučila, objala silné zvíře a poděkovala mu. „Pamatuj Sonio, my zvířata jsme vaši bratři a sestry. Kdo pečuje o nás a druhé, může být součástí mnoha zázraků. Pamatuj. To sobectví zavřelo lidem cestu ke štěstí. Pamatuj si má slova,“ řekl jelen a rychlým během se vracel za laněmi do lesa. …………………………… Čas utíkal a ze Soni vyrostlo krásné děvče, že nebylo široko daleko takové. Pleť měla bílou jako sníh a vlasy vlnité a načechrané jako peří. Však se všem mládencům v okolí líbila. Ona ale žádného v srdci neměla, jen o své bratříčky pečovala. Ráda měla chvíle, kdy prala prádlo spolu s ostatními děvčaty v jezeře. Smály se a o lásce vedly nekonečné debaty. „Copak ta láska asi je, když děvčatům nedá pokoje,“ přemýšlela často, aby měla jasno. V srdci lásku znala, nad krásou přírody se celá rozplývala. Její písně tiché i veselé zněly z chalupy dál a radostí čeřily vlnky na jezerní hladině. Jednou, když děvčata od jezera odcházela, jela kolem družina s mladým králem. Zamířili k jezeru napojit koně. Král si hned všiml hezkého děvčete a pomyslel si: „Jak je krásná.“ Sonia zvedla hlavu, aby příchozí pozdravila a jejich pohledy se setkaly. Její modré pomněnkové oči se zatřpytily jako dvě čisté studánky. V tu chvíli byla u jezera také Láska se Štěstím. Hned ucítila královo chvějící se srdce. Aby zahořelo láskou ještě více, spojila se s ním. Král si hned o dívce pomyslel: „Krásná je jak z růže květ. To by byla žena pro mne, radost pohledět,“ a se zalíbením hleděl na Soniu dál. Jenže kdepak Sonia, krále neznala, a tak se jen ze zdvořilosti usmála. …………………………….. Ocitla se zase na bále v křišťálovém ledovém paláci. Uvnitř hrála hudba, a kdo chtěl, tancoval. Na sobě měla hedvábné šaty pokryté třpytkami, které se odrážely v okolních krystalech jako v zrcadle. Sonia se propletla mezi tančícími a zamířila do postranní chodby. Na jejím konci byly těžké dveře. Když je otevřela, ocitla se v překrásné světnici, kterou shora i zdola zdobily ledové krápníky. Světnice byla tmavá, ozářená jen tlumeným světlem vycházejícím z barevných, průsvitných minerálů, jež svítily růžově, modře a zeleně. Uprostřed bublalo malé jezírko, z něhož stoupala voňavá pára. Barevné spektrum z minerálů se odráželo v průzračné hladině a na povrchu ledových stěn vytvářelo blikající prasátka. Sonia by hned vlezla do vody. Jen na koupel pomyslela, přiběhly k ní sněhové panenky. Odstrojily ji z nádherných šatů a Sonia se ponořila do bublající vody. Jezírko bylo malé, ale hluboké a průzračné. Potopila se pod hladinu, když dole zahlédla záhadnou záři. S námahou ze dna vylovila zářící předmět. V tu chvíli se celá propocená na posteli probudila. V ruce držela nádherný šperk s třpytícím se kamenem uprostřed. Vzpomínala, odkud šperk zná a kdo ho v jezírku asi ztratil. Držela ho v ruce a při vzpomínkách na ledový palác zase usnula. S kohoutím kokrháním se vzbudila, zmatená z tajuplného nálezu, který si nedokázala vysvětlit. Tajemný šperk si zavěsila na krk a ukryla ho raději pod režnou halenu. Stručný popis: Jde o soubor tří autorských pohádek s vánoční tématikou: 1. O lásce a štěstí sněhové princezny 2. Zlaté střevíce 3. O čaroději a ptačím království Ukázky z 2. pohádky: …Když byl chlapec, zdál se mu sen o zlatých střevících, ale jak čas utíkal, už na sen docela zapomněl. O zimním čase ho jednou navštívil knížecí správce. Požádal ho, aby ušil knížeti zlaté střevíce. Takové, jaké svět ještě neviděl. Měly být vysněným vánočním dárkem. Kvído si na výrobu vybral ty nejlepší materiály, vzácné drahokamy na ozdoby, vzal knížeti míry a pustil se do práce. Dal si obzvlášť záležet, aby střevíce vydržely a padly na chodidla jako ulité. Když vsadil do ozdoby vzácné drahokamy, bylo dílo hotové. Zlaté střevíce celé zářily a kdo je viděl, hned jejich nádheru obdivoval. Jen správce ne. Když střevíce přebíral, zaplatil Kvídovi sotva za materiál, ale za odvedenou práci mladý švec žádnou zlatku nedostal. Správce byl hamižný a řádně zaplatit nechtěl. Kvída jeho jednání rozzlobilo. Nechtěl za cenu materiálu hotové střevíce vydat. Jenže správce mu hrozil šatlavou, když si bude u knížete stěžovat. Popadl střevíce, a aniž by zlatku přidal, sedl do kočáru a odjel. To se Kvídovi nelíbilo. Tolik si dal na výsledku záležet, mnoho času obětoval, aby střevíce byly přesně takové, jak chtěl správce. Teď byl bez střevíců i bez peněz. Celý rozzlobený si postěžoval na skrblické jednání správce i knížete aspoň slunci na obloze. „Slunce, slunce, ty každou nespravedlnost ve světě vidíš a přece netrestáš, jen záříš celému světu. Pomoz mi, prosím, napravit hamižného knížete,“ požádal skromně. Slunce naslouchalo, naslouchalo, a že byl vánoční čas, přeci jenom se nad Kvídovou žádostí smilovalo. Počkalo si chvíli, až správce střevíce vyndá. Doma je položil na podušku a začal se shánět po vhodné krabici, do které by vzácné zboží uložil. V tu chvíli slunce…… …………………............................ Cestou se knížeti nepřihodilo nic zvláštního. U zámku si v kočáře spokojeně vyměnil staré střevíce za nové, a potěšen z jejich výjimečnosti vyrazil na bál. Celý večer sklízel obdiv u přítomných pánů i přízeň u krásných dam. Každý mu vzácné střevíce záviděl a chtěl takové také mít. Ale kníže zručného ševce Kvída neprozradil. Celý večer se dobře bavil. Až k ránu ztratil ostražitost a v dobré náladě se vracel domů. Jenže se zlatými střevíci na nohou. Celou dobu jízdy unavený kníže spal. Sotva projeli městskou branou a projížděli ulicemi města, vzbudila knížete opět nepříjemná horkost v chodidlech. Poručil hned zastavit. Snažil se rychle sundat horké střevíce, aby si ulevil. I když se snažil sebevíc, střevíce nešly sundat dolů. Vylezl tedy z kočáru, aby zchladil nohy ve sněhu na zmrzlé cestě. Hned se k němu seběhly….... Ukázky ze 3. pohádky: …Když zůstal Max večer sám, bylo mu stále nevolno. Nemohl se řádně nadechnout, jakoby měl na plicích těžký kámen. Z posledních sil vstal z postele, aby vpustil dovnitř čerstvý vzduch. Jak otevřel okno, vlétl do světnice černý havran. Max opět ulehl, aniž havrana zpozoroval. Havran vzlétl a dosedl na kraj postele. Ostrým zrakem zhlédnul Maxe. Bylo mu nadaného muzikanta líto. Vždyť tak rád poslouchal jeho zpěv i hudbu. Proto Maxovi povídá: „Chceš-li být opět zdráv, Maxi, vím, jak na to,“ a ostře zakrákoral. Max pootočil k havranovi hlavu. Myslel, že v horečkách blouzní, když slyší, jak na něj havran mluví. „Dobrá, havrane, víš-li, co by mne z nemoci vyléčilo, poraď mi,“ odpověděl slabým hlasem. „Dobře znám místo, kde je skryté jezírko. Kdo se v jezírku vykoupe, ten se uzdraví z každé nemoci,“ řekl havran. „Kde je to jezírko?“ „To místo prozradit nesmím. Dal jsem slib. Mohu tě tam ale odnést, budeš-li souhlasit s mou podmínkou,“ krákoral dál. „ Jak bys mne unesl?“ „S tím si starosti nedělej. Raději řekni, jestli budeš za vyléčení mému pánu ochotně hrát a zpívat,“ krákoral dál. Maxovi, jak byl v horečkách zesláblý, už bylo jedno, co po něm havran chce. „Hlavně, když se vykoupu v jezírku a budu zase zdravý,“ uvažoval v duchu. S havranovým návrhem nakonec souhlasil, i když vše znělo prapodivně. Havran se najednou začal otáčet na místě dokola. Vytvořený vír se zvětšil a zrychlil, až kolem něj padaly jiskry a po pokoji lítalo černé peří. Najednou stál u Maxovy postele velký, statný havran, vyšší jak člověk. Od hlavy po paty byl pokryt černým peřím a nohy mu končily ostrými drápy. Z jeho velikosti šel strach. Havran se sehnul a pobídl Maxe, aby mu vylezl na záda. Max mu vylezl na hřbet a chytl ho kolem krku. Havranovo tělo Maxe hezky hřálo. Zachumlal se do peří ještě víc. „Ať se děje cokoli. Tak lehce se přeci smrtce nevzdám, vždyť jsem ještě mladý,“ pomyslel si. Havran na nic nečekal. Otevřeným oknem vyskočil s Maxem ven, roztáhl obrovská černá křídla a odletěl neznámo kam. Druhý den přišli za Maxem bratři s vánočními dárky, ale přivítala je prázdná postel a opuštěná světnice. Jen okno zůstalo dokořán a po podlaze se válelo černé peří. Oba Maxe hledali, ale marně. „I na moutě kutě,“ povídá Hugo Kvídovi. „Jak tak koukám, vypadá to, že nám našeho nemocného Maxe odnesl nějaký opeřenec nebo přišla černá smrtka se svým pomocníkem.“ Oba zůstali ze ztráty bratra velmi zarmoucení. Kvído mu přinesl nové boty a Hugo zase krásnou dýku. Teď je mrzelo, že dárečky Max neužije. Všude zářily rozsvícené vánoční stromy, jen v Maxově světnici bylo smutno a bratři plakali. ………………………………………... Od Maxova zmizení uplynuly již dva roky. Hugo si mezitím našel děvče a plánoval příští rok vystrojit veselku. Když přišly druhé Vánoce, zastesklo se Hugovi po bratrovi. Hlavou mu bleskla vzpomínka, jak Max kouzelně hrál. Vytáhl loutnu ze skříně a lehce zabrnkal na struny, aby zavzpomínal na dobu, kdy spolu byli veselí a povídali si o děvčatech. Vzpomínal a pomalu se dotýkal jedné struny za druhou. Snad, že se o Vánocích zázraky dějí, uslyšel Hugo mezi tóny tiché volání. Nějaký naléhavý tichý hlásek ho volal. Myslel, že se přeslechl a hrál dál. Jenže tenký hlas se ozval znovu, jakoby vycházel přímo z loutny. To už Hugo nevydržel a prohlížel ji ze všech stran. Dovnitř také nahlédl, ale nic podezřelého nezjistil. Jak zabrnkal, vyšlehla ze strun zlatá záře a nějaká zářivá kulička dopadla na podlahu. Hugo nechápal, co se stalo. Záblesk se totiž na podlaze proměnil v malou, zlatavě se třpytící osůbku. „Kdo jsi?“ zeptal se. „Cha, chá, cha, chá,“ smálo se to divné stvoření. „Jsem duch loutny, Hugo. Jen o vánoční noci se můžu ukázat člověku, který není sobecký. Dnes jsi mne zavolal,“ řeklo to podivné stvoření. Smálo se, otáčelo zlatým kloboučkem a natřásalo si sukničku. „Tak duchu loutny, pověz mi, kde je náš bratr Max. Vzpomínám na něj a v očích mám slzy,“ řekl překvapeně. „Neplač, Hugo. Vždyť Max je živ a zdráv.“ „Skutečně? Nepodvádíš? Proč se tedy nevrátí domů?“ „Protože je v maléru,“ špital duch. „Vězní ho totiž čaroděj, kterému musí sloužit. Jestli máš odvahu, ukážu ti cestu k jeho obydlí a můžeš ho vysvobodit,“ usmíval se duch, když mu prozradil záhadu Maxova zmizení. „Ze zajetí ho může vysvobodit jen odvážná a čistá duše, která jediná má naději, že nad čarodějovými kouzly zvítězí.“ ..................................

Poznámka: Ukázky z díla najdete dole. Pravděpodobný termín zahájení prodeje bude 10/2017. Oficiální datum vám po výběru tiskárny včas oznámím. Využijte zatím možnost nezávazné rezervace titulu níže nebo v Rezervaci. Kniha bude dostupná jen na webu. Jestli se vám stránky či nabídka líbí, sdílejte ji prosím s přáteli. Jedině tak se pohádky dostanou k těm, kdo je mají rádi. Všem kdo odkaz přeposílají moc za sdílení děkuji.

*** Osla z VP a jeho moudrosti najdete v záložce Domů. Tak si pohlaďte jeho kožíšek, přišel už dnes za vámi, protože vás má rád :-).

Žánr:

 

 

Autor:

Ilustrace:

Nakladatel:

Náklad:

Vazba:

Data:

 

ISBN:

Prodej:

Cena:

Nevím, zda vůně skořice, perníčků, medu a jehličí mi přinesla o vánočním čase inspiraci, nebo to múza magické vánoční noci způsobila, ale sami uvidíte, že si Vánoční pohádky oblíbíte. Jde o tři nové pohádky, které zatím nebyly publikovány. Jednotlivé příběhy spojuje pouze rodová linie, ale dějem na sebe nenavazují. Když se na úkor noci dny krátí a venku je sychravo, mrholí, nebo si chcete jen tak zlepšit náladu, otevřete naši knihu. Spolu  s hrdiny zažijete báječná dobrodružství, která se stala nečekaně právě pod vlivem tajuplné síly, která přichází jen v době magických Vánoc. Všechno začalo jednoho dne, kdy se v rybářově chalupě narodilo už čtvrté dítě. Co vše se dětem přihodilo pod vlivem vánoční noci, a jak osud zamotal jejich osel, se v knize dozvíte. Spolu s hrdiny zažijete vše, co ve správné pohádce má být, tedy legraci i smutek, ale hlavně kouzla, záhady i zázraky. Jak všechny nelehké situace hrdinové zvládli, často s pomocí sil Štěstí a Lásky, můžete posoudit sami. Brrr, venku už fouká chladný vítr a zimní čas přichází. Sněhová královna se usmívá z oblohy na milióny svých sněhových vloček. Vítr si s nimi pohrává. Tančí spolu vesele, než dosednou lehce jako bílá peřinka na všechno v okolí. Možná s nimi tančí i naše sněhová princezna. Nejen její příběh, ale i další dva vás jistě potěší. Jak to všechno nakonec dopadlo? Jste-li napjatí a zvědaví, zalezte si pod peřinku a poslouchejte. Jen tak poznáte, že kouzla a zázraky se dějí. S pomocí "chytrého a tvrdohlavého" osla*** přijdou určitě až k vám domů :-).

Všem čtenářům nejen pro vánoční pohodu, ale hlavně pro radost!

Přeji vám krásné zážitky, vaše Mary.

pohádky, dobrodružství,

romantika, příběhy, beletrie

pro děti a mládež od 8 let

Mališová Marie

Mališová Marie

Mališová Marie - AME

1. vydání (počet ks v jednání)

V8, pevná, šitá

formát A4 / 108 stran/

barevné ilustrace 53 x

978-80-906244-3-6

bude zahájen 2017

v jednání (obvyklá u publikací na trhu)

Bylo nebylo - Vánoční pohádky

Titul:

PARAMETRY

Krásné svátky vánoční,

v záři svíček svátečních,

v dětských očích smích a třpyt,

dospělým pak mír a klid.

(převzato z internetu od neznámého autora)

Při kliknutí na záložku Rezervace napište do:

1.buňky: rezervace VP

2.buňky: kontaktní e-mail

3.buňky: počet ks, zprávu či jiné podrobnosti

Bylo nebylo - Vánoční pohádky

ikonka GTPR, S-rank a Jyxorank